Cichorium intybus – Čekanka obecná

Slovensky: Čakanka obyčejná

Vlastnosti

• hořká, chladivá, pálivý, V+PK-

Čeleď: Asteraceae – hvězdnicovité (složnokvěté)

Popis

Vytrvalá, léčící bylina i přes 1 m vysoká, která v prvním roce vyhání růžici listů, stonek vyrůstá obvykle až v roce druhém. Stonek větvený, zprohýbaný, poměrně slabý, ale tuhý, přízemní listy kracovité, horní lodyžní podlouhle kopinaté, slabě chobotnatě zubaté. Květy asi 3 až 4 cm v průměru, modré, vzácně růžové nebo bílé. Kvete v VII až X. Květy čekanky byly v minulosti přirovnávány ke smutným očím dívky, která očekává návrat milého z vojny – a odtud také zřejmě vznikl český název rostliny.

Stanoviště

Ruderální porosty podél cest, železniční náspy, pole, mýtiny, světliny, sušší louky, meze, příkopy, pustá místa.

Rozšíření

V ČR hojně, v podhůří jen roztroušeně, celkově takřka celá Evropa, severní Afrika, západní Asie, u nás od nížin až do vyšších pater podhůří. Jako pěstovaná rostlina byla zavlečena na Sibiř, do východní Asie, Severní i Jižní Ameriky, jižní Afriky, do Austrálie, na Nový Zéland

Sběr a účinné látky

Sbírá se kořen (Radix cichorii), někdy i nať (Herba cichorii) nebo list (oboje nejlépe před rozkvětem) nebo květ, jenž je nejlepší hned v rozkvětu. Kořen se sbírá na podzim (září až listopad) nebo na jaře, po sběru a po omytí se rozřeže na asi 15 cm dlouhé kousky a suší ve stínu nebo při umělém sušení při teplotě max. 50 °C. Kořen je dlouhý až 30 cm a v průměru mívá okolo 15 mm. Květ se sbírá nejlépe za slunečného počasí v odpoledních hodinách.

Zdravotní účinky

• droga povzbuzuje chuť k jídlu
• působí mírně projímavě, močopudně a žlučopudně, užívá se při nechutenství, zácpě
• má vliv na látkovou výměnu
• užívá se při žlučových kaméncích, zánětech močových cest, při ledvinových kaméncích
• zvyšuje tvorbu žluči
• příznivě působí na funkci jater a žlučníku
• léčí záněty v trávícím traktu
• zlepšuje účinnost resp. tvorbu žaludečních šťáv bez podstatného zvyšování jejich kyselosti
• lze ji použít při léčbě jaterních chorob (žloutenka) i v léčbě nemocí sleziny
• v játrech působí jako protijed při otravách například zkaženými potravinami
• dále léčí záněty zažívacího ústrojí
• zlepšuje činnost srdce
• zevně lze aplikovat při některých kožních chorobách (vyrážky, vředy, uhry), očních zánětech (užívá se výhradně květ) nebo na zanícené či opuchlé klouby
• čistí krev
• pomáhá při cukrovce
• močopudností přispívá ke snížení nadváhy
• pravidelné pití čaje nebo kávy z kořene čekanky pomáhá hubnout i snižuje hladinu cukru v krvi a prospívá vnitřním orgánům
  ve středověku se jí léčila trudomyslnost, smutek a melancholie
• byli jí připisovány kladné účinky na cévy, proti hemeroidům a na pokožku

Kontraindikace

• patrnost je nutná při žlučníkových kamenech
• alergické reakce na čekanku jsou vzácné

Recepty

• obvykle se užívá nálev jedné čajové lžičky na 200 ml a to 2x až 3x denně
• v kombinaci se semeny petržele v poměru 2:1 se zvyšuje její diuretický efekt
• čekankový čaj je vhodnou prevencí proti častému nočnímu probouzení
• droga se rovněž často míchá s jablečníkem, heřmánkem nebo smetankou, čerstvá šťáva z kořene vmasírovaná do pokožky hlavy podporuje růst vlasů

Čistící a osvěžující kůra – vhodná zejména na jaře před velikonocemi:

• květ vřesu 50g
• kořen jehlice trnité 25g
• vrchovatou polévkovou lžíci směsi dáme do 0,4l studené vody, přivedeme k varu a vaříme 1 minutu a necháme 30 minut vyluhovat, přecedíme a rychle vypijeme
• délka kůry 3 týdny 4x denně

Užití

Zatímco v léčitelství lze využít planě rostoucí čekanky, pro další využití je čekanka pěstována ve dvou odrůdách:

Listová čekanka (Cichorium intybus var. foliosum) pochází ze Středomoří nebo z Egypta a znali ji již lidé v době Antiky a již tehdy ji konzumovali jako salátovou zeleninu s léčivými účinky. Dodnes je v některých oblastech Evropy (Španělsko, Franci, Itálie) připravován z jejích listů sirup, velmi chutné jsou prý i mladé listové výhonky uvařené ve slané vodě a potřené máslem. Někdy koncem 18. století nebo počátkem století 19. zahradník v bruselské botanické zahradě nechal přezimovat kořeny listové čekanky pod vrstvou země. Když zem rozhrnul, zjistil, že čekanka vytvořila tzv. puky, což jsou nahloučené a k sobě pevně přitisklé listy bez zeleného barviva. Dnes jsou čekankové puky často pěstovány jako jemná, zimní, lahůdková zelenina zejména v západní Evropě. Připravují se jako sladkokyselé saláty, saláty se smetanou nebo jogurtem, dušené na másle nebo zadělávané na smetaně. Právě v zimních měsících jsou zdrojem nejen vitamínu C, ale také karotenu či glykosidu intybinu (viz. výše).

Z kořenové čekanky (Cichorium intybus var. sativum nebo radicosum), resp. z jejích sušených kořenů se připravuje již od 17. století náhražka kávy, tzv. cikorka (podle latinského názvu čekanky). Pražením kořenů přítomný inulin a další cukry karamelizují, čímž vzniká tmavohnědé zbarvení cikorky, hořčiny se částečně rozkládají, při kterémžto procesu se uvolňují aromatické látky. Význam cikorky značně vzrostl v době napoleonských válek, kdy byl omezen dovoz kávy do Evropy

Čekanka v Českém herbáři z roku 1899

Čekanka (Cichorium Intybus) má kořen masitý, hořkou mléční šťávou naplněný, lodyhu přímou, často několik stop vysokou. Květy jsou barvy modré. Roste na mezích a podél cest. Pěstuje se též, poněvadž z kořene vyrábí se surogát kávy, tak zvaná cichorie.
Cukrovaný kořen tento dává se dítkám, které mají škrkavky. Také se dává proti žloutence a blednici. Užívá se též jako rozpouštějící lék proti zácpě a zašlemování žaludku i střev, zvláště pochází-li ono od zlaté žíly.
Vezmou se 2—3 loty kořene a svaří se v mázu vody až na polovic, a pak se užívá po lžíci odvar tento. Také lisuje se šťáva kořene a přimíchá se jí 3-4 lžíce do šálku kávy nebo polévky. Voda upravená z květů sílí zrak a zprošťuje lidi mnohých bolestí.
Proti chrkání krve užívá se šťáva z kořene; pro souchotináře svaří se 2—3 loty kořene sušeného v 2 mázech vody půl hod. a pije se pak po šálku. Proti křečím a bolestem podobným se pije odvar květů. Šťáva rostliny má týž účinek jako šťáva z kořene. Také proti očnímu zánětu se užívá odvar čekanky a chrpy, v stejných dílech smíšené.

Magie

• kněží ve starém Egyptě konzumovali před magickými úkony nať čerstvé čekanky jako léčivý a posilující prostředek
• podle východní magie, kdo se potřel čekankovou šťávou smíchanou s olejem, nabyl krásy a obliby u každého a vše se mu dařilo
• u Keltů byla považována za nevěstu Slunce, ztělesnění rostlinné bohyně, která se provdala za slunečního boha
• sv. Hildegarda tvrdí, že kdo nosí čekanku u sebe, usiluje o vládu a přivolává tak na sebe nenávist jiných lidí

Obsažen

různé produkty

Literatura

Dugas, D.: 500 nejlepších receptů lidové medicíny, Knižní expres, Ostrava, 2007
Frawley, D., Lad, V.: Rostliny v ájurvédě, Volvox Globator, Praha, 2006
Janča, J., Zentrich, J.: Herbář léčivých rostlin díl 4., Eminent, Praha, 1997
Storl, W., D.: Čarovná moc rostlin, Knižní klub, Praha, 2007
Zentrich, J.A.: Byliny v prevenci, Fontána, Olomouc, 1991
Kolektiv: Bylinky z klášterní lékárny, Knižní klub, Praha, 2004
www.botanika.wendys.cz

Autor: Fakír